Dnes jsem se rozhodl napsat vzpomínkovou recenzi na jeden z mých nejoblíbenějších dungeonů. Je to Ishar od francouzkého týmu Silmarills. Tato dnes již třídílná série dungeonů byla ve své době děsně oblíbená, protože byla schopná vytřískat ze starých 286-stek takovou grafiku, že když jsem Ishara viděl poprvé, byl jsem naprosto unešen (Avšak na rozdíl od nových pseudodungeonů neměla jen pěknou grafiku!!). Než začnu chvalořečit, chtěl bych napsat jedno upozornění. Většina vychytávek se dá také nazvat zbytečná buzerace a někteří odkojenci nových pseudodungeonů (BG) nebudou nejspíš s to pochopit, co může být třeba super na absenci mapy.
Příběh je vcelku zajímavý. Před dávnými lety mocný hrdina Jarel se svými elfými rytíři zničil temného lorda Morgotha (Silmarills, Morgoth, elfové nepřipomíná vám to něco?), jež dosud ovládal Kendorii a sám usedl na trůn celé Kendorie v pevnosti Ishar a všude zavládl mír a láska. Pak samozřejmě přišly problémy. Ty problémy měli jméno Krog - nový temný pán, jež zabil Jarela a sám se dosadil na trůn v Isharu, odkud vládne světu. Celý svět Kendorie zamořil temnými příšerami. A někdy v té době se objevuje váš první hrdina, rytíř bez bázně a hany (noo o té bázni by se dalo polemizovat přece jenom, kdo uteče, ten vyhraje případně přežije :-) ) Aramir, jehož úkolem je samozřejmě zabít Kroga a osvobodit za blíže neurčenou odměnu celou zem. Jeho majetkem je meč, nějaké to zlato do hospody a mapa.
Teď když vidíte mapu, asi vám dojde hlavní rozdíl mezi Isharem a třeba DM. Děj se většinou odehrává i venku. Přesněji odehrává se téměř vždy venku. Procházíte loukami, na kterých se potulují vlkodlaci, vesnicemi obsazenými skřety a lesy chráněnými trpajzlíky (zajímavá otázka co trpaslík dělá v lese pokud ho zrovna nepřeměňuje na tepelnou energii). Dungeony potkáte jen dva a to ještě relativně malé.
Pohled je řešen klasickým systémem pohledu vlastníma očima celé družiny (jak se objevilo třeba v DM nebo dříve v bloodwitchu nebo v Arkania sáze (zdravím Erinu)). O tom, že grafika je super sem již psal, ale napíšu to znova a velkými písmeny. GRAFIKA NA TO, ŽE TO BĚŽÍ NA 286-CE, JE NAPROSTO DOKONALÁ (vůbec nejsem placen za reklamu (jen ve čtvrtek a v sobotu)). Chůze je klasicky kroková po čtvercích, což je jako dělané pro dělání vlastní mapy (Automaping se nevyskytuje. Máte jen tu jednu mapu, kam se ani nezapisuje vaše vlastní pozice, což je podle mě naprosto bomba (i když někteří řeknou zbytečná buzerace), protože to vypadá mnohem reálněji). Na rozdíl od jiných dungeonů, kde se pohybujete venku (Daggerfall, MaM 3-5), najdete kromě budov i jiné věci, kterými v žádném případě neprojdete (voda, prales) a tak občas musíte cestu hledat (což potěší a hlavně prodlouží hru).
Samotný rytíř přesto že je neohrožený (anebo sebevrah), nemá šanci a tak si hrdina během štreky k Isharu může přibrat až čtyři souputníky. Jinak řečeno v žádné hře jsem neviděl (jediná vyjímka je Fate-Gates of Dawn) takové orgie s postavami jako v Isharech, protože vaší družinou může projít více jak třicet postav z pěti ras a z 16 povolání. To není všechno, bomba teprve přijde (tiktaktiktaktiktik... BUM), v isharech se poprvé (a kritik by řekl, že pořádně naposled) objevily vztahy mezi jednotlivými postavami. Například pokud postavíte vedle sebe trpaslíka a elfa (a to se nebavím ani o kombianci Black knight ws Paladin) riskujete přinejmenší odchod jednoho z členů družiny se svým majetkem a v horším případě bitku do, které se může přidat i pár dalších postav z družiny (přijít uprostřed dungeonu o půlku družiny není nejlepší konec). Pokud jde o odchody postav v žádném případě nedávejte všechny prachy jedné postavě, protože se vyskytli případy, že vám zdrhl i hlavní hrdina s několika desítkami tisíc v ruksaku. Jo a bacha na zrádce, což jsou většinou zloději, kteří během prvního spánku zdrhnou a při tom vám pomůžou od peněžní nadváhy.
Boje v Isharu jsou tvrdě real-time, tedy brutálně rychlý klikačky. Narozdíl od jiných dungeonů tu neexistuje taková ta malá pauza po použití zbraně, kdy jí chvíli nemůžete používat a tak čím rychleji mačkáte tím rychleji sekáte. Velmi zajímavý systém jsou formace. Jednoduše řečeno na čtvercovém poli 5x5 si rozestavíte jednotlivé postavy a tím určíte kdy mohou být zraněny a naopak. Třeba dopředu hodíte válečníky, do středu kouzelníky a do zadu lučištníky. Tahle věc je naprosto super, protože během boje můžete např. těžce raněného válečníka posunout do zadu a nasadit nové síly. Rozkaz jednotlivých ůtoků můžete dát buď klikem na attack (viz obr (ne obr ale obrázky)) nebo stiskem f+sudé číslo (f2 f4 f6 f8 f10 (lichý spouštěj menu jednotlivých postav)). Problém s tlačítky je hlavně v tom, že pořadí postav se nedá měnit a tak si občas skoro vykloubíte ruku (zkuste najednou mačkat f2 f8 f10 a při tom hejbat šipkama a pozorovat obrazovku). Dalším problémem bojů je pohyblivost nepřítele, protože nepřátelé se buď nehýbou (pak se blbě uhejbaj šípům) a nebo se hýbou, ale mají při tom omezený dosah pohybů (prostě vás chvíli pronásledují a pak se zastaví (viz nehybná postava). Jediný důvod proč vše nezničíte šípy je prozaický... Cena. Vy si totiž jednotlivé šípy kupujete a s ohledem k tomu, že do jedné postavy klidně vystřílíte třicet šípů tak to není moc efektivní. V boji se dá použít taky z dálky magie. Bohužel v boji tváří v tvář (prostě na dosah krátké a ostré zbraně) ji téměř nepoužijete. Magie tu zaprvé není nijak extra silná a za druhé, abyste se dostaly k seznamu kouzel, musíte projít dvěma meníčkama a pak se teprve dostanete do menu s kouzlama a to vše bez pauzy a za normální rychlosti. A to se ani nebavím o tom, že většinu kouzel musíte mířit a to dost přesně (takže mezitím chytnete několik šlupek od nepřítele, který většinou nepočká)
S bojem úzce souvisí zkušenost a jim podobné věci. Pokud zabijete nějakou tu obludku, všechny postavy dostanou nějakou zkušenost (podle hesla: Všichni jsou si rovni, jen ti válečníci maj tak o dva levely víc) plus z humanoidů vypadne nějaké to zlato, které se hodí si nechat na pozdějc. Po nějaké té zkušenosti postava přejde na vyšší úroveň. Jestli čekáte nějaké zvýšené bojové charakteristiky nebo dokonce nové schopnosti, tak na to zapomeňte, protože za každý level se vám zvýší pouze počet životů (a to ještě o nic moc). Jinak levelů je pouze 11 a tak můžete i s postavou, která se dostala do družiny později, dosáhnout rychle maxima.
Kromě kouzel je tu i alchymie, kterou můžete začít provozovat od půlky příběhu. Beru zpět. Alchymii provozovat nemůžete, vy musíte, protože bez některých lektvarů se dál nedostanete (příkladem je čarodějnice Morgula, kterou nutně potřebujete, ale když jí najdete, je poněkud v nevhodném "prasovitém" stavu a vy jí musíte pomocí lektvarů odprasit). Jinak s lektvary bez manuálu asi nehnete. Je zajímavé, že v manuálu se dozvíte jen podivné názvy a jak se daný lektvar dělá a teprve ve hře zjistíte podle svitku, co najdete, který divný jméno co dělá. Jinak složky do lektvarů se dají koupit v obchodech, kterých je všude plno.
Obchody jsou věc sama o sobě. Najdete je všude a čím dál jsou tím dražší (tomu se říká kapitalismus :-) ). Zde by se hodila říct asi největší výhrada, kterou mám ke všem Isharům. Nemůžu prodat obchodníkovi věci a tak to co nepotřebujete prostě vyhazujte. Další věcí jsou tréninková centra, kde si můžete za jistý obnos zvýšit nějaký atribut, který ovlivňuje vaše dovednosti. Přičemž platí pravidlo, čím nižší atribut, tím pravděpodobněji se vlastnost zvětší.
Dovednosti mají všechny postavy a jejich velikost závisí jak na atributech, tak na povolání. Mezi dovednosti patří například první pomoc, nebo otevírání zámků, ale také ovládání jednotlivých typů zbraní.
Zbraní je tu více jak deset a zbrojí také několik druhů, přičemž brnění ani zbraň nemůžou používat všichni (takže zapomeňte na čarodějnici v rytířské zbroji a s válečnou sekerou v ruce). V boji mě trochu překvapilo, že ač mám na sobě to nejlepší brnění, stejně mě i ty nejslabší potvory zraňují.
Během cesty k Isharu si všimnete ještě jedné zrůdnosti a to léčení. Léčení se dá provést jak spánkem, tak kouzly, přičemž hlavně spánek je dost problematický. Spát se dá totiž jen v hostincích ( o tom že za to chtějí až 2000 zl se nebudu ani zmiňovat). Takže uprostřed dungeonu zbývá jen magie (nebo lektvárek ale ten je tak drahý, že si to dvakrát rozmyslíte), problém však nastane ve chvíli, kdy se družinový klerik snaží seč může a kouzlo ne a ne přijít (mi profíci tomu říkáme "low magic energy" a nebo "ku*** zas mi došla ta zas**** k******* mana"). A kde se dá sehnat dobíjedlo magie? No přeci v hostinci. Takže se musíte vrátit do nejbližší vesnice a vyspat se. Problém nastane jen co se vrátíte a zjistíte že se v dungeonu během vaší nepřítomnosti obnovily příšery. Což nepotěší. Když sem nakousl tu manu máte tu dva ukazatele. Jeden vám ukazuje magickou energii a druhý staminu (jmenuje se to sice jinak, ale to je detail). Stamina se sníží každou ranou postavy a tak po určité době i ten nejlepší hrdina nedá ani ránu, pokud se v hospodě nenají, nebo pokud nepojí trocha chleba z tlumoku.
Poslední zajímavostí, kterou uvedu je savování. Nejspíš si říkáte co může být na takovém savu zajímavé. Něco přece. Za každý save musíte totiž platit 1000 goldů, což je dost velká suma (ale aspoň vám to tam napíše a ne jako v BoD, kde vaše postava ztrácí za každý save zkušenost, což jsem se dozvěděl až nedávno od Eriny!!!) a tak si save dvakrát rozmyslete.
A co na závěr? Ishar je jeden z nejlepších dungeonů všech dob. Pokud jste ho někdy hráli, jistě se mnou budete souhlasit. A jestli ne..... kde jste byli posledních deset let. :-)
PS: Jestli někdy budete shánět originální Ishary, mám pro vás jeden typ. Kdysi dávno celá trilogie vyšla na CD ve Score č 67.
