The Elder Scrolls: Daggerfall

by ValMor

V osmistém devadesátém šestém roce druhé éry využil král Tiber Septim zmatků občanské války, která tu dobu sužovala Tamriel a prohlásil se císařem. Mnozí se obrátili proti takové svévoli a mnozí byli rozdrceni jeho silou. Rok po svém vítězném tažení, kdy se nechal korunovat na Prvního císaře Tamrielu, stanovil Tiber Septim také začátek nové éry - třetí éry Tamrielu. Ale to je vzdálená minulost...

Nechte svou mysl cestovat proti proudu řeky času. Někdy kolem devadesátého sedmého roku minulého století (sakra to to letí co) se po děsivě dlouhých porodních bolestech provázaných arogantními keci autorů typu: "Bude to až to bude,"objevila hra, proti které většina her vyšla v termínu - The Elder Scrolls (od příště TES) Daggerfall od týmu Bethesda Softworks.
Tento tým již měl za sebou několik velkých úspěchů. Mezi jinými vytvořily na svou dobu revoluční střílečku Terminator: Future Shock a také první díl ságy TES - Arenu. Arena byla ve své době dost oblíbená. Měla desítky ohromných dungeonů, plno povolání a ras a celkem zajímavý děj, který jste však mohli ignorovat a jít si svou vlastní cestou.
Autoři u Daggerfallu slibovali mnohem větší svázání postavy s prostředím, stovky měst a tisíce postav, se kterými bude možné komunikovat a hlavně jakýsi systém reputace, kdy každý člověk měl být svázán s různými organizacemi a lidmi, kteří by se k vám podle toho chovaly. Porodní bolesti trvaly zatraceně dlouho a výsledek? Diskutabilní.

Jmenuji se ValMor a jsem přítelem Uriela Septima VII. - dvacátého sedmého císaře Tamrielu. Říše, kterou svou silou vytvořil Tiber Septim je v úpadku a krok daleko od anarchie. Dnes jsem byl povolán ke králi do přijímacího sálu hluboko po půlnoci. Nepřekvapilo mně to. Byl jsem zvyklý na návštěvy císaře v neobvyklých hodinách. Někdy si říkám, jestli mě král nepovažuje za tajnou zbraň, kterou není vhodné ukazovat členům sněmu. Král mluvil potichu. Vylíčil mi, že jeho přítel král Lysandrus z Daggerfallu před nedávnem zemřel hrdinskou smrtí na bitevním poli. Král ho oplakal, jenže nyní se dozvěděl, že jeho duše nemá klid a nyní straší po svém králoství a žádá... . Žádá odplatu. Na mě nyní je, abych vrátil té duši pokoj. Ještě nyní si připomínám císařova poslední slova: "Zítra ráno odplouváš do království Daggerfallu."

Daggerfall nabízí asi největší počet povolání ze všech RPG her, ze kterých si můžete udělat vlastního hrdinu. Je jich 18 a ve hře je k tomu ješte editor vlastního povolání. Mezi povolání jsou kromě klasiky typu Warrior, Mage nebo Assasin také naprosto univerzální povolání, které jinde nenajdete (třeba Nightblade - kříženec Assassina a Iluzionisty, nebo Spellsword - polo kouzelník polo válečník). Počet povolání vás na počátku nejspíš ohromí, ale největší šok přijde hned potom. Vaše postava totiž nemá žádné XP (pro neangličtináře a ignoranty XP= zkušenost), místo toho má skilly, jež musí trénovat.
Takže třeba takový válečník trénuje ovládání třeba sekery (většinou mokrým - krvavým - tréningem) a po určité době se mu zvýší procenta u skillu Axe. Když vám celkový přírustek skillů dosáhne určité hranice, ... bum a je tu nový level. Nejspíš si nyní říkáte, že není tedy rozdíl mezi XP a skillama, protože stejně musíte vybíjet dungeony. V tomto případě samozřejmě ano, ale už v základní nabídce se vyskytují postavy se skilly typu running (zvyšuje rychlost běhu) jumping (aneb výše dále rychleji) nebo pickpocketing (aneb copak má ten vampír asi v kapšiškách :-) ). S takovou postavou se můžete dostat na 20 úroveň, aniž byste viděli jediný dungeon (i když je pravda jak koho dlouho bude bavit běhat po městě)
Další zajímavostí co vám v Daggu bude zpříjemňovat život jsou gildy. Gild je několik typů. Vy se můžete stát členem některé z nich, pokud splňujete podmínky (postava, která nezakouzlí ani "Podrbej Se"(TM) nemá šanci dostat se do Mage gildy). Některé gildy pracují skrytě třeba Assassini (nebo zloději), kteří vás pokud zabijete několik nevinných civilistů, sami kontaktují (rozhodli jsme tě přijmout. Pokud to nevezmeš, tak to dotáhneš daleko, třeba do pekla). Ostatní mají svá sídla ve větších městech a není proto problém se tam občas zastavit. Každá z gild trénuje schopnosti, které považuje za důležité. Kromě tréningu každá z gild poskytuje speciální služby, jako třeba prodej lektvarů nebo kouzelných předmětů. Rozsah nabídky se liší podle titulu, jež v dané gildě máte. Třeba s titulem archmage se můžete teleportovat na libovolné místo na kontinentě. Tituly získáte za určitý počet questů, který vám zadají členové gildy (tohle má jedno velké ALE, ale o tom později).
Další věcí jsou atributy a rasy. Ras je 8 a jsou rozděleny podle území odkud přicházejí. Rozdíly mezi nimi nejsou nic moc (snad jen High elfové mají imunitu vůči paralýze) většinou je tam rozdíl v atributech tak o 10-15 bodů. Atributů neboli vlastností je také 8 a podle mně se o nich nedá moc mluvit, protože jsou naprosto klasické. Jediný trochu diskutabilní atribut je štěstí, speciálně díky tomu, že si ho můžete jako ostatní atributy po úrovních zvyšovat.

Zacatek.Pomodlit.Naostřit meč.S chutí do toho a půl je hotovo

Jedna z nejlepších služeb kouzelnické gildy je Spellmaker a Itemmaker. Spellmaker je jednoduše udělátko na vlastní kouzla. Můžete si udělat kouzlo s několika efekty a silou dle vlastního výběru a vybrat si pro něj vlastní název (Jedno z mých oblíbených kouzel bylo "Šrotokulominometoblesk -Ničiteldrakůdémonůajáužnevímcoještěalejánatopřijdu" (TM) ). Itemmaker je mnohem mocnější. Je libo speciální magický předmět? Stačí navštívit gildu a nechat si udělat to co potřebujete. (Vilém Telle kuš(TM)). Poslední a nejslabší je Poisonmaker, jež umožnuje vytvořit lektvary (otázka je proč si nemůžu namixovat Kolalokovu limonádu).

Příjezd do Daggerfallu nebyl ideální. Obrovská bouře nás zanesla na skaliska, kde se naše loď potopila. Jen díky svým schopnostem se mi podařilo přežít. Našel jsem tunel, kterým sem se dostal pryč od vody. Pak se za mnou cesta uzavřela a já skončil zavřen na neznámém místě. Můj intelekt ani tentokrát nezklamal a po nějaké chvíli jsem se dostal ven. O té cestě ven nic neprozradím. Meč se však nenudil. Poté jsem zamířil k Daggerfallu...

Během cesty můžete najít desítky předmětů -zbraně, sochy, knihy, obrazy, ingredience, rituální předměty, blbosti a nebo taky houby (tedy nic). Zbraní je 18, ale i zde zapracoval tvůrčí duch autorů (a nebo jim došlo, že jestli tam nechají jen tohle, tak je někdo ukřižuje) a proto vymysleli materiály. Máteriálů je deset (každý zvýší účinost zbraně o jedna) a tak se počet zbraní rozrostl na 180, což je už celkem dost. Bohužel funguje to tak, že jen, co najdete kvalitnější typ své oblíbené zbraně, tu starou můžete v klidu zahodit, protože už jí víckrát nebudete potřebovat. Některé příšery jsou zranitelné od nějakého materiálu výše (vlkodlaci od stříbra, upíři od dwarwen). Proti materiálům mám jedinou námitku a to jak je možné, že elfí luk je horší než trpasličí luk (no co na to říkáte elfové, já bych jim bejt vámi ukázal, zač je toho elfí šíp).

Projížďka na koni v přírodě.No nebyl by to nádeherný piknik?Jen kdyby nešli po mně ty stráže.

Velmi zajímavé předměty jsou takzvané luxusní zboží. Asi nejvíce bych vám doporučil koupit si co nejdříve koně, se kterým se pak nemusíte všude trmácet pěšky. (Jen škoda že si nemůžu vzít svýho koně do dungeonu. To by se Orkové divili, kdybych kolem nich projel na Šemíkovi) Dále je tu kára, kam se dá uložit váš lup, který sami neutáhnete. Má nosnost asi tunu, takže místa je tam dost i pro slona. Nejdražšími předměty jsou dům a loď, které jsou sice zajímavé, ale jinak téměř na nic.
Poslední věci, o které bych se zmínil, je oblečení a brnění. Oblečení si můžete hodit přes brnění a tak si se svojí postavou můžete pohrát jak s Barbie (i když je otázka kolik z vás kdy vidělo Barbie s Dai-Katanou a v plátovém zbroji). Oblečení je tu desítky od vesnického oděvu až po královský hermelín plus desítky plášťů různé barvy. Pokud jde o brnění, je na každou část úplně jiná (škoda třeba přilba místo boty to by byl efekt :-) ) Materiálů ještě o dva přibylo, takže ani u hledání brnění se nudit nebudete :-).
Nejvzácnější předměty jsou artefakty. Takovou věc normálně v jeskyni nenajdete, tu si musíte zasloužit. Způsob zasloužení není tak složitý. Nejdříve se v některé gildě, která nabízí vyvolání Daeder (co to je za aliena sám nevím, ale podle všeho nějakej typ Daggerfallskej démonů) dostaňte na dost vysokou hodnost, kdy vám tato služba bude umožněna. Pak přijďte v určitý čas k vyvolávači (s tím časem je fakt problém, tahle informace se dost blbě shání) zaplatit sto tisíc zlatých a doufat že se daedra ozve (jo jednou nebo dvakrát se mi ozvala tak, že se najednou kolem mně objevilo asi dvacet agresivních Daeder, které mně napadly a chvíli nato i killnuly). Pokud se objeví (a následně nezabije) dá vám Daedra úkol. Většinou musíte zabít buď Power Licha nebo Ancient Vampiera, takže si užijete. Pak už stačí navštívit místo, o kterém vám řekla Daedra a dostanete Artefakt. Pokud jde o to, co vám takový artefakt nabízí tak to neprozradím. Zjistěte sami (to sem hyena co? :-) ).

Inventář dobrodruha je věc, která by se neměla ignorovat. Mimochodem co říkáte mé helmě? Řekl bych, že tuhle postavu bych nechtěl potkat ani v poledne na Václaváku :-)

Cestou po krajích Daggerfallu vás kromě nepřátel pronásledují taky nemoci. Autoři si i zde pohráli a tak se zde objevilo něco unikátního.

Upíři: krutí, mazaní, nemorální predátoři - upíři loví v noci někdy osaměle, jidy ve skupinách. Jejich moc a síla bývá předmětem legend. Upíři jsou prakticky imunní proti fyzickým zraněním a jsou schopni sesílat mnoho velmi účiných kouzel, mimo jiné i takové, které ze zasaženého nešťastníka udělá upíra. Podobně jako lykantropii lze i vampírismus snadno léčit v jeho raném stádiu, ale není léčba, která by pomohla nemrtvému na pokraji smrti. Prakticky nejhorší na upírech je jejich normálnost: nikdy nemůžete s jistotou o někom vědět, že je upír dokud neucítíte jeho zuby na krku....

Během svých cest se máte šanci nakazit dvěma nemocemi s nimiž hra začne být opravdu cool - Lykantropie a Vampírismus. V normálním dungeonu, pokud byste se staly vlkodlakem nebo upírem tak cink GAME OVER. V Daggu ne. Zde pokračujete, jako by se nic nedělo. Jen během úplňku se občas proměníte v potvoru, pokud během své proměny nezabijete nějakou nevinou oběť (civilisti) sniží se vám životy na 4 (což naštve a v půlce dungeonu nas**e). Jako protiváha této odpornosti se vám zvýší vlastnosti, že vaši nepřátelé budou koulet bulvama jak o závod, než je o ně připravíte. Kromě toho máte imunitu na zbraně od stříbra dolů (Supr néé?). Problém lykantropa je v tom, že se dost často mimo město schází neviný civilisté (takzvané povolené stráty) a tak mnohem víc zaujme upír. Sranda začíná už tím, že se upír upírem probere v hrobce. Jeho nevýhod je mnohem víc. Nesmíte s ním chodit na slunce (prý má problémy s UV filtrem) jinak se pomalu zraňuje. Podobný problém má na svatých místech a tak bych vám doporučoval najít si jinej bejvák, než katedrálu. Kromě toho, jestli se chcete vyspat musíte zabít nějakého maníka s krví (takový dungeon plný kostlivců není ideální hotel). Jeho schopnosti se taky rapidně zvyšují (mezi jinými mu klesá spotřeba spell pointů).
Pokud jste napadeni jednou z těchto nemocí, počítejte s lovci bestií jako jste vy (což je odporný rasismus, elf jim nevadí, ale jen viděj upíra, tak ho začnou persekuovat). Je pravda, že v jejich tělech najdete velmi drahé předměty, takže se dost napakujete.

Návštěva u Šéfa gildy Nekromancerů King of Worma je zajímavý zážitek. Všimněte si špatně viditelné postavy vpravo od čeveného Maníka(KoW). Je to nejnebezpečnější potvora Daggerfallu Power Lich. Blíž sem se k němu radši nepřibližoval.

Zatím jem jenom chválil a nyní budu kritizovat. Největším problémem Daggerfallu byli bugy (vyšli čtyři možná pět patchů a to neodstranily ani polovinu). Hra má tendenci provádět neplatnou operaci a být ukončena, anebo se jednoduše zahryznout, že jí pomůže jen tvrdej reset (pověsti, že pomáhá i svěcené kladivo bych raději neověřoval). Další jasnou chybou jsou zdi kterými se vám téměř bez problémů podaří projít (ať žijí duchové), což je z určitého pohledu supr ale ono to nejde zpátky :-(. Kromě vás občas propadne i nějaká příšera a tak se občas stane že je za zdí docela zábava. Zatím si z chyb dělám srandu, ale teď vážně. Propadání fakt budete proklínat, protože občas propadnete i skrz normální schody. Na tomhle místě nezbývá než upzornit: lepší dva savy teď, než jeden potom. A pokud možno se modlete, aby vám nepropadla některá z příšer, kterou máte za úkol zabít, to je teprve komedie. Propadání jsem však jednou takticky využil v jedné místnosti, kde byl vchod blokován nějakým silovým polem a já asi po dvouminutovém nabíhání na tu překážku normálně prošel. (Zde by se hodila poznámka. Kdybych místo popírání hesla hlavou zeď neprorazíš, našel nedalekých pět páček, vyřešil bych to taky).
Hra má však ještě jednu chybu (teď když nad tím přemýšlím tak ještě větší než bugy). Je to NUDA. Pokud si odmyslíte všechny zajímavosti, o kterých sem psal výše, dostanete hru s naprosto nudnými charakteristikami. Dungeony jsou sice obrovské (jestli si myslíte, že Tomb of Varn v MM6 je obrovská, tak Dagg vás brzo přesvědčí o opaku), ale jaksi "suché". Co tím myslím? Tak zaprvé, nečekejte od dungeonů žádnou logiku. Autoři jednoduše nakreslil nějaké dungeony a pokud někdy dostanete nějaký úkol, tak daný dungeon je náhodně osázen příšerami a na určené místo se dosadí to, co máš najít (tohle ješte vysvětlím). Kromě toho autorům zrovna ve chvíli navrhování dungeonů nejspíš došla inspirace (nebo pivo) a tak počet částí, ze které se skládájí jednotlivé dungeony není tak moc (nejhorší je, že pokud potkáte několikrát v různých dungeonech stejnou místnost, najdete i stejné pasti a taky stejné tajné chodby).
Rozhovory, jež měli být jakousi důležitou částí příběhu (jak to autoři popisovali, představte si Fallouta dvojku, ve kterém je na deset tisíc biočichů na pokec) což samozřejmě není ani omylem. Ve skutečnosti jsou dialogy naprosto stupidní. Pokud se potřebujete někam dostat (třeba do hospody U vobludnýho vobludária) a zeptáte se nějaké postavy, tak vás nejdříve pošle na sever, když podruhé tak odpoví, že o tom nic neví a po několika pokusech vám nakonec napíše do mapy kam máte jít. No není to stupidní? Jinak mluvení je řešeno tím, že pokládáte otázky na nějaké předvolené možnosti (viz obr. níže).

Takhle probíhá pokec.Buď se zeptáte na nějakou obecnou věc (tento případ) nebo na něco kde něco je.

Další podivností jsou postavy ve městech. To, že se autoři vykašlali na systém zařazení NPC ke skupinám se dá odpustit, ale to jak se postavy chovají, to se odpustit nedá. V celém Daggu se nácházejí dva typy postav. Prvním jsou pohybliví biočiši. Najdem je venku ve městech. Jejich chování funguje nejspíš na základě random pohybu. Jednoduše řečeno, v každém městě je několik míst, kde se na počátku objeví skupina lidí. Ty se pak zcela náhodně pohybují po městě a přesně za soumraku zmizej. Debata s nimi je stejně hodnotná jak z nepřítelem (snad jen, že umřou rychleji (joo bacha po městě se občas objeví stráže)), jen občas vám odpoví na otázku, kde co je. Druhý typ postav jsou statisti. Tyhle potvory se ani nehnou a většinou nabízí nějaké služby (kovář), nebo zadávají questy (král, vévodové, princezny..). Je velmi zajímavé (no spíš pěkně nanic), že nejdou zabít.
Tím se dostáváme k dalšímu kamenu úrazu. Questy. Tyhle věci se dělí na dané a nedané příběhem. Nedané jsou zejména questy jednotlivých gild a jsou náhodné.... Opakuji ještě jednou, jsou náhodné..... To už není kámen, ale skála úrazu. Představte si totiž situaci, kdy vejdete do gildy a tam si savenete pozici a pak si necháváte dávat questy dokud nedostanete něco super. Problém je hlavně v tom, že třeba Magická gilda vám jednou dá quest, jež spočívá v zabití Daedry někde hluboko v dungeonu přes půl světa daleko anebo vám řekne, že tady v gildě je jeden vysoce postavený člen gildy a vaším úkolem je ho tři hodiny ochránit. (poznámka pod čarou: A to se ani nezmiňuju o tom, že za první quest je přibližně úr*100 zl a za druhý kouzelný předmět). V takovýchto případech koho baví prolézat obrovský nudný dungeon, když jinej úkol máte za tři hoďky v richtiku? Tohle neplatí jen u kouzelníků, ale i třeba u warriorů, kde je quest zabít určitou potvoru, která terorizuje nějaký dům v městě, což stihnete ještě rychleji !!!!

Jeho výsost král Wayrestu se svou manželkou a dcerou (zleva doprava)(to vlevo je stráž takže žádný blbosti)

Nakonec by chtělo pochválit aspoň trochu grafiky. Některé místa jsou velmi dobře udělaná (bludiště ve Wayrestu nebo hrad v Sentinelu), i když je otázkou, jak se s tím dlouho budete kochat. Po městě jsou stromy, psi a koně (teď mě napadá, že jsem nenapsal ještě jeden protest. Jakto že jsem celou hru nepotkal jedinýho maníka na koni!!), občas studna. Jinak baráky jednotlivých gild poznáte celkem snadno, protože každý typ baráku má vždy podobný stavební sloh a barvu.
Pokud jde o hudbu, tak je dost slabá, zejména hudba v obchodech ve mně vyvolává mírnou (kecám velkou) agresivitu. Jinak zvuky jednotlivejch příšer jsou jak kdy. Některé jou naprosto super (ghost ve městě je jeden z největších zážitků vůbec), jiné jsou děsné (impové).
Počet logických problému není také nijak úžasný. Občas se sice něco objeví, ale ne dost často na to, aby vás to zaujalo. S logickými problémy úzce souvisí příšery. Návštěva dungeonu díky absenci logických problémů připomíná dost Diablo. Snad jen příšer není tolik na jednom místě. Příšery jsou velmi slabé a i tu nejsilnější (pokud je jedna) zvládne i postava na 5 úrovni.

Tak tohle je největší budova v Daggerfallu.Je to hrad v Sentinelu.Je focen z velké výšky.(Když se podíváte doprava dolu uvidíte malé skvrny.Tak to sou lidi) :-)

Závěrem by to chtělo asi zhodnotit. Hra má plno zajímavostí, které vás jistě zpočátku velmi zaujmou. Bohužel po určité době se dostaví nuda a flustrace. Ale přesto bych Vám v každém případě tuto hru doporučil si zahrát.

ValMor


Máte-li nějaké otázky Mail me!